O mně

Myslím, že pro úvod není důležité, jak se jmenuji, ani jak vypadám. Chci ti především poskytnout pocit bezpečí a diskrétnosti. S tímto vědomím se mi můžeš v klidu a beze spěchu svěřit s čímkoliv, co máš zrovna na srdci. Budu tě poslouchat tak dlouho, jak budeš potřebovat, abys ze sebe dostal(a) všechny potřebné myšlenky. Ani já nemusím znát tvé jméno a tvůj vzhled. Vše může probíhat maximálně diskrétně. Pokud však potřebuješ o mně vědět více, neváhej se zeptat.

Kdo jsem? Jsem obyčejný člověk, který toho má dost za sebou. Převážnou část života jsem byl v kontaktu s lidmi na hraně, přičemž jsem vyslechl mnoho lidských osudů.

Podle jiných působím vyrovnaně a vytvářím dojem kliďase. Umím naslouchat a sám mluvím spíš pomalu, snažím se přemýšlet nad tím, co říkám. Myslím, že umím být dobrou „vrbou“. Trpělivě umím naslouchat svému vypravěči.

Sám jsem si prošel dětství s jedním rodičem alkoholikem a druhým citově vydírajícím. Prožil jsem krizové situace, traumata, zklamání, ponižování, šikanu. Poznal jsem, co jsou to noční můry, úzkosti, deprese, panické ataky, bilancování nad smyslem života apod. Trpěl jsem pesimismem, nízkým sebevědomím a sociální fobií. Ke svým nejbližším jsem se v souvislosti s mými traumaty nechoval vždy nejlépe.

Tyto nepříznivé okolnosti ve mě vyvolaly potřebu změnit své duševní nastavení. Postupně krok za krokem jsem měnil svůj postoj k sobě, k jiným lidem, k celému životu. Postupně jsem se začal mít rád, začal jsem věřit, že někdo má rád mě. Začal jsem opět budovat důvěru svých nejbližších. Začal jsem věřit sám sobě. Začal jsem myslet pozitivně. Začal jsem měnit přístup k věcem, které nemůžu ovlivnit. A ten proces změny stále trvá. Na začátku změny může hrát důležitou roli právě takový diskrétní rozhovor, jaký ti nabízím já.

Kdo nejsem? Nejsem terapeut, psycholog, ani kouč, mentor, ani nikdo podobný. Mám rád přirozenost a věřím v přítomný okamžik. Věřím v to, že každý člověk je individualita a že v každém z nás samotném je veškerá potřebná síla.

Mám vysokoškolské humanitní vzdělání, ale to není tak podstatné. Důležitější je, že mám reálnou zkušenost s tím, co je to nést tíhu a zodpovědnost.

Citát na závěr: „Někdy nejde o radu. Někdy člověk jen potřebuje, aby ho někdo slyšel.“